Těžce vydřené stanové video

Zadání bylo jednoduché. Natočit stavbu stanu Hannah Hawk v horách a ukázat všechny jeho vlastnosti a vychytávky. Jasný jak facka. Ale jak to tak v horách chodí, ne vždy jde všechno tak, jak si předem malujete.

První pokus

Lokalitu vybírám dlouze a zodpovědně. Chce to pořádný výhled a relativní blízkost parkoviště. K tomu vyrazit v den, kdy je dobré počasí. Ve zkratce? Nevyšlo ani jedno!

Uprostřed pracovního týdne předpověď slibuje ideální podmínky a mě se daří ukecat Evču, aby vyrazila se mnou. Jako záminku mám to, že potřebuju šikovnou modelku, která bude na videu, ale pravda byla taková, že jsem potřeboval pomocníka, který mi pomůže dotáhnout na plac těch asi 30 kilo věcí. To máte stan, spacáky, karimatky, vaření, vodu, jídlo, 2 stativy, slider, foťáky…

Přijíždíme do Dientner Sattel pod Hochkönig a v zářijovém odpoledni stoupáme k chatě Erichhütte a dál svižně vzhůru. Mám vyhlídnuté místečko pod vrcholem Taghaube (2159 m, na fotce vpravo). Tam samozřejmě jako na potvoru žádný rovný flek nenacházíme a tak nezbývá, než pokračovat hřebenem dále. Předpoklad snadného a rychlého přístupu brzy bere za své a s posledními paprsky slunce, které vykukují zpod masivní oblačnosti se rozpadají i sny o dnešním natáčení v magickém světle. Naděje ovšem umírá poslední a tak stále hledáme vhodné místo na stan. Ostatně, nemáme dneska kde spát. Nakonec to dotáhneme až k červenému kroužku nedaleko vrcholu Grandlspitz, kde nás čeká malý zázrak…

Od vrcholu, kde končí krátká ferrata Grandlspitz klettersteig popolézáme dál ošemetným terénem a snažíme se bez újmy projít vápencovou chrší. Na doslova posledním možném místě nacházíme krásný, travnatý a hlavně rovný plácek, který je tak akorát velký pro malý stan. Stavíme, vaříme a hledíme na pekelný západ slunce. Usínáme s nadějí, že ráno bude třeba přecijen pěkně a stihneme natočit, co potřebujeme.

Ještě je černočerná tma a jsme na nohou. Nechceme přijít ani o minutu času. Jenže kolem nás je neproniknutelná mlha a my si můžeme leda tak trhnout nohou. V půl osmé se začíná trochu protrhávat. Bez váhání začínám fotit časosběr a uděláme pár fotek. To je tak ale všechno, co je nám dopřáno. Timelapse jsem nakonec využil pro úvod videa a i fotka časem našla využití, ale následná mlha nás nutí balit kufry a smutně opustit bojiště.

Reparát

Času není nazbyt a tak pouhé tři dny po onom debaklu přijíždím opět do sedla pod Hochkönigem. Tentokrát jsem na natáčení sám a času mám ještě míň. Ale už vím kam jít a vymetená obloha vypadá také dost slibně. S přetěžkým batohem stoupám nejkratší cestou k travnatému plácku. Je to bratru jen 900 výškových metrů.

Přicházím na plac a věřím, že tentokrát už to klapne! Stavím několikrát dokola stan, zabírám celky i detaily, hledám co nejlepší záběry…občas je to fuška, když je člověk sám sobě režisérem, hercem i kameramanem. Spěchám, abych všechno stihnul, když tu….kututlulu, á sakra! Objektiv letí ze svahu a zastavuje se až o dobrých 15 metrů níž. Byl sice v obalu, ale svah je samý šutr a mám co dělat, abych se k němu vůbec dostal. Schytal chudák dost šrámů a je mimo hru. Asi to chce zvolnit, abych nakonec nepřizabil i sám sebe.

Vařím si kafe a chvíli se v klidu kochám výhledem na severku Wiessbachhornu a Glockneru. Pak dotočím co je potřeba, sbalím fidlátka, zahajuju dlouhý sestup a doufám, že už nebudu muset absolvovat třetí kolo. Občas je i práce v horách pěkná fuška.

Výsledné video

Takto jsem nakonec spáchal produktové video stanu Hannah Hawk: